MY NEW BLOG

If you are english speaking visitor please go to my new blog www.katecrafts.com

Kate

Thursday, July 17, 2014

O tom jsem ani nesnila

Je zajímavé jak je někdy svět plný náhod. Minulý týden jsem svými ozdobami na cupcakes zaujala Paper Smooches a dnes se o mě píše u Hero arts. To je prostě neuvěřitelné. Přitom opravdu vznikly čirou náhodou. Že je budu péct jsem věděla, ale že je takto ozdobím mne prostě napadlo jen tak. Vymalovaných obrázků jsem měla doma hodně a tak jsem zdobila.

Je to prostě úžasné, Penny Black, Hero arts, Paper Smooches tři veliké firmy pohybující se ve světě carmakingu a scrapbookingu a u všech se objevilo moje jméno na jejich blogu. Je to pro mne veliká pocta, stále se považuji za začátečníka a ještě jsem tolik věcí nezkusila. 

Chtěla bych dodat odvahu všem, kdo se bojíte ukázat svá díla veřejně, neschovávejte se, zkuste to. náhoda je opravdu nevyzpytatelná.

článek u HERO ARTS je zde


Friday, July 11, 2014

Paper Smooches Patrol

Ačkoliv zní název mého článku trochu divně, jedná se o velmi jednoduchou věc. Jednou za měsíc design team Paper Smooches projde internet a vybere nezajímavější projekty, které vznikly s využitím jejich razítek. V červenci se mi dostalo té pocty, že jsem byla zařazena mezi vybrané osobnosti. Jako jediná jsem tam neměla přáníčko, ale moje originální mini cupcake ozdoby, které jsem tvořila pro Tobíka na školkovou besídku. 

Vůbec jsem netušila, že budou tak populární :-)




Mám velikou radost také z toho, že jsem se již podruhé dostala do hledáčku Penny Black a na twitteru pochválili mé přáníčko :-)


Sunday, July 6, 2014

A zase přáníčka

Přání s opičkou je téměř celé vyráběné na plotru :) využití funkce print and cut a digitálního razítka.


 Super dinosauři od Paper Smooches.

 Motýlek od Penny Black.

Pozadí Hero arts, jinak podklad řezaný na plotru.


Sunday, June 29, 2014

O tom, jak se z přátel stávají známí

Fenomén Facebooku nás provází již několik let. Ze začátku jsme téměř všichni podlehli, zakládali profily, cpali své osobní informace všude možně. V první fázi jsme hráli hry, upřímně, kdo z vás si nezasadil trochu té zeleniny ve Farmville nebo nepořídil mazlíčka a nebudoval mu domeček a zahradu?  Já se přiznám bez mučení, farmařila jsem ve velkém, takhle odpoledne u kafíčka nebo ráno u snínadě, no jak byl čas. Když se na to podívám dnes tak si říkám, ty pitomče, tolik času jsi strávila u compu, místo toho, abys dělala něco užitečnějšího. A jak jsme lajkovali, tenhe obrázek, tuhle fotku, přidávali se do skupin, soutěžili a sdíleli, sdíleli, sdíleli.

A také jsme přidávali lidi do přátel. Posílali žádosti, přijímali žádosti. I já jsem měla najednou hromadu lidí v přátelích a přitom jsem je leckdy poznala jen z rychlíku, na výstavě, na jarmarku, na diskuzích. Najednou jsem měla v profilu z hrstky přátel dav lidí. Ale jaký je to vlastně dav? Nemají být přátelé od toho, aby komunikovali, komentovali, poradili, podělili se o zážitek? Můj profil se změnil v polopracovní až pracovní, a to není dobře. Mé uvědomění přícházelo postupně. Jsem praštěný nadšenec facebooku, takže má zaslepenost fakt byla děsná. No chybami se člověk učí.

Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že někteří ti údajní přátelé se mnou přátelí jen proto, aby vysávali informace, inspiraci a šťouchali se mi v soukromí, se to zlomilo. Já ráda fotím, ráda se dělím o dobroty, o fotky rodiny a našich domácích mazlíčků a nejraději o fotky své práce. Mám ohromné štěstí, že díky mému skvělému muži si mohu dovolit dělat práci, která mě baví. Nikam nemusím jezdit, pracuju v klidu domova, ve své pracovně. A to si myslím, že byl jeden veliký kámen úrazu, údajní přátelé toto neunesli. Z některých z nich se stali známí, šmíráci a závistivci. Přitom mohli vidět, že ne vždy je moje práce idylka, že pracuju do noci, musím se stále vzdělávat, protože jsem v oboru  nová, nemám za sebou léta kreativity. Mám za sebou hromadu skvělých zkušeností, dvě vysoké školy a i praxi v mezinárodní společnosti. Nic není zadarmo, ale tohle ti lidé nechtějí vidět. 

A tak jsem se rozhodla ukončit to, už nechci neznámá jména na svém profilu, už nechci, aby mi do soukromí čuměli lidé, kteří si mě neváží, kteří jen šmírují. A tak jsem profil pročistila, z přátel se stali známí a známí se ztratí v síti facebooku. Ne všichni byli špatní, ale ten, kdo mi není ničim blízký, kdo mě nikdy nepodpořil, kdo byl jen tichým pozorovatelem,  ten už na mém profilu prostě nebude.

Je to divný pocit, najednou vymazat sedmdesát nebo sto osob. Ale člověk nakonec zjistí, že se vlastně vůbec nic nestalo. Že je stejně jenom kapka v moři kontaktů. A tak mám teď takový lepší pocit, že své soukromí budu sdílet s těmi, kdo si mě váží, ocení a nebudou číhat na příležitost jak mi ublížit. Protože to je v dnešní domě vyspělé techniky snad ještě snadnější než dříve.

Tenhle článek jsem napsala prostě jen tak, jako zamyšlení, možná jako úlevu  pro sebe nebo malou omluvu těm, kdo už prostě nejsou v mém kruhu důvěry.

Zkuste se nad tím zamyslet. Někdy není od věci něco zaběhlého ve svém životě změnit.

Víkendové tvoření

Tobík je na pár dní u babi a dědy, tak jsem měla o víkendu plno volného času na tvoření.






Monday, June 23, 2014

Mini cupcakes pro Tobíka

Dnes máme ve školce besídku a Tobík si přál, abych upekla mini muffiny a ozdobila je výřezy. Jelikož stále trénuju vymalovávání Copic fixy mám doma hromadu různých obrázků. Vybrala jsem dinosaury od Paper Smooches a sovu, ovečku a ptáčka od Hero arts a vyrobila z nich ozdoby. Také jsem řezala další tvary na plotru. Myslím, že se Tobíkovi a jeho kamarádům budou minicupcakes líbit. 

No měly to být muffiny, ale pak jsem si řekla, že to chce krém a tak jsou to mini cupcakes. Z jednoho těsta na 12 klasických muffinů se mi podařilo upéct 55 kousků minimuffinů.










Sunday, June 22, 2014

Trochu vychytanější přáníčka

Tak jak postupně dovybavuju pracovnu vším možným, tak mohu dělat složitější přáníčka. Je super mít výběr mezi razítky, inkousty, ozdobami. Tento víkend byl Tobík u dědy, muž řádil v kuchyni (vaří rád a naprosto dokonale) a tak jsem měla čas si hrát.